Ornella Vanoni

Ornella Vanoni
Ornella Vanoni
	Ornella Vanoni, 2007
Základní informace
Přezdívka	Cantante della mala
Narození	22. září 1934; Milán ; Itálie
Úmrtí	21. listopadu 2025 (ve věku 91 let); Milán ; Itálie
Příčina úmrtí	srdeční zástava
Žánry	Pop
Povolání	Zpěvačka
Nástroje	hlas
Aktivní roky	1958–dosud
Vydavatelé	Dischi Ricordi; Ariston; Durium; CGD; Vanilla; Fonit Cetra
Ocenění	velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku
Manžel/ka	Lucio Ardenzi (1960–1965)
Sídlo	Milán
Web	http://www.ornellavanoni.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ornella Vanoni (22. září 1934 Milán – 21. listopadu 2025 Milán^[1]) byla italská zpěvačka.

Svou uměleckou dráhu započala v roce 1960 jako divadelní herečka v souboru Bertolta Brechta pod režisérem Giorgio Strehlerem. V té době také začala zpívat a pořizovat nahrávky pro vyšší vrstvy společnosti. Ve svém podání zpívala folklorní a populární písně, a to zejména ty, které měly souvislost s organizovaným zločinem, což jí přineslo přezdívku Cantante della mala (doslovně přeloženo zpěvačka podsvětí).

Brzy nato její popularita vzrostla díky písním Senza fine a Che cosa c'e (1963), které pro ni napsal Gino Paoli. V roce 1964 vyhrála festival v Neapoli s písní Tu si na cosa grande.

Následně se zúčastnila série festivalů v Sanremu, kde měla velký úspěch s písněmi Abbracciami forte (1965), Io ti daró di piú (1966), La musica é finita (1967), Casa bianca (1968) a Eternitá (1970). Píseň Casa Bianca se stala předmětem sporu mezi jejím autorem Donem Backym a klanem Adriana Celentana, ve kterém se jednalo o autorská práva.

Během té doby vydala písně Una ragione di piú, Un'ora sola ti vorrei, L'appuntamento a Non Dirmi Niente, která se stala takovým hitem, jako byla svého času píseň Don't Make Me Over skupiny Swinging Blue Jeans ve Velké Británii.

V r. 1976 se poznala s Viniciem de Moraesem a Toquinhem a ve spolupráci s nimi vydala album La voglia, la pazzia, l'incoscienza e I'allegria. V osmdesátých letech také přišly na svět písně Ricetta di donna (1980), Uomini (1983) a Ti lascio una canzone (1985 – duet s Gino Paolim). V roce 1989 přijela znovu do Sanrema s Io come faró.

V r. 1999 nahrála Alberi – duet s Enzo Gragnaniellim. Nahrávky té doby pocházely většinou z live koncertů, kde zpívala jako host. V r. 2004 vydala spolu s Ginem Paolim duo album na oslavu svých 70. narozenin.

Kromě své pěvecké kariéry Ornella působila i v dalších uměleckých směrech. Hrála ve filmech a v televizních pořadech, jako je např. Striscia la notizia (parodie denních zpráv, korupce politiků, společenských nešvarů), pózovala také nahá pro italskou verzi Playboye.

Zařazení jejího největšího hitu L'Appuntamento (1970) do alba Ocean's Twelve soundtrack znovu podnítilo zájem publika o její zpěv po celém světě.

Zemřela 21. listopadu ve věku 91 let.^[1]

Diskografie

Alba (výběr)

1961 – Ornella Vanoni (1961)
1963 – Le canzoni di Ornella Vanoni
1965 – Caldo
1966 – Ornella (album)
1967 – Ornella Vanoni (1967)
1968 – Ai miei amici cantautori
1969 – Io sì - Ai miei amici cantautori 2. díl
1970 – Appuntamento con Ornella Vanoni
1971 – Ah! L'amore l'amore, quante cose fa fare l'amore! (live)
1972 – Un gioco senza età
1972 – Hits (album) (výběr)
1972 – L'amore (album) (výběr)
1973 – Dettagli
1973 – Ornella Vanoni e altre storie
1974 – A un certo punto
1974 – La voglia di sognare
1974 – Quei giorni insieme a te (výběr)
1975 – Uomo mio bambino mio
1976 – La voglia la pazzia l'incoscienza l'allegria
1976 – Amori miei (album)
1976 – Più (album)
1976 – Màs
1977 – Album (album)
1977 – Io dentro
1977 – Io fuori
1978 – Vanoni
1979 – Oggi le canto così, 1. díl
1980 – Oggi le canto così, 2. díl
1980 – Ricetta di donna
1981 – Duemilatrecentouno parole
1982 – Licht und schatten
1982 – Oggi le canto così, 3. díl
1982 – Oggi le canto così, 4. díl
1983 – Uomini (album)|Uomini
1985 – Insieme (album)|Insieme – Ornella Vanoni a Gino Paoli (live)
1986 – Ornella &...
1987 – O (Vanoni)
1989 – Il giro del mio mondo
1990 – Quante storie
1992 – Stella nascente
1993 – In più - 17 brani che vi ricanterei volentieri (výběr)
1995 – Io sono come sono... (výběr)
1995 – Sheherazade
1997 – Argilla (album)|Argilla
1999 – Adesso (Ornella Vanoni) (live)
2001 – Ornella Vanoni Live@RTSI (live)
2001 – Un panino una birra e poi...
2001 – E poi...la tua bocca da baciare
2002 – Sogni proibiti (album)
2003 – Noi, le donne noi
2004 – Ti ricordi? No non mi ricordo – Ornella Vanoni a Gino Paoli
2005 – VanoniPaoli Live – Ornella Vanoni a Gino Paoli (live)
2007 – Una bellissima ragazza
2008 – Più di me

Singly (výběr)

1959 – Ma mi... / Le mantellate
1961 – Senza fine / Se qualcuno ti dirà
1961 – Cercami / Un grido
1963 – Che cosa c'è / La fidanzata del bersagliere
1964 – Tu sì 'na cosa grande / Ammore mio
1965 – Abbracciami forte / Non voglio più
1966 – Io ti darò di più / Splendore nell'erba
1967 – La musica è finita / Un uomo
1967 – Tristezza / Il mio posto qual è
1968 – Casa Bianca / Serafino
1969 – Una ragione di più / Quando arrivi tu
1970 – Eternità / Sto con lui
1970 – L'appuntamento / Uomo, uomo
1971 – Domani è un altro giorno / C'è qualcosa che non sai
1971 – Il tempo d'impazzire / Variante
1972 – Che barba amore mio / Il mio mondo d'amore
1973 – Dettagli / Pazza d'amore
1973 – Sto male / Superfluo
1974 – Stupidi / La gente e me
1974 – La voglia di sognare / Guardo, guardo e guardo
1975 – Uomo mio, bambino mio / Canta canta
1976 – Più / Dimmi almeno se
1977 – Domani no / Ti voglio
1980 – Innamorarsi / Il telefono
2008 – Solo un volo (s Erosem Ramazzottim)

Filmografie

Romolo e Remo (film), Sergio Corbucci (1961)
Col ferro e col fuoco, Fernando Cerchio (1962)
Canzoni in bikini, Giuseppe Vari (1963)
Amori pericolosi, Carlo Lizzani (1964)
I ragazzi dell'Hully Gully, Marcello Giannini (1964)
Per un pugno di canzoni, José Luis Merino (1966)
Cabaret (film), Ugo Rosselli (1969)
I viaggiatori della sera, Ugo Tognazzi (1979)
Il cielo sotto la polvere, Sergio Mascheroni

Odkazy

Reference

1 2 Addio a Ornella Vanoni: si è spenta a 91 anni nella sua casa di Milano. Il Fatto Quotidiano [online]. 2025-11-21 [cit. 2025-11-22]. Dostupné online. (italsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ornella Vanoni na Wikimedia Commons

[:0-1] 1 2 Addio a Ornella Vanoni: si è spenta a 91 anni nella sua casa di Milano. Il Fatto Quotidiano [online]. 2025-11-21 [cit. 2025-11-22]. Dostupné online. (italsky)

[1]

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)