Přeskočit na obsah

Ignacy Domeyko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignacy Domeyko
Narození31. července 1802 nebo 3. července 1802
u Ňasviže
Úmrtí23. ledna 1889 (ve věku 86 let)
Santiago de Chile, ChileChile Chile
Místo pohřbeníSantiago de Chile
ObčanstvíKongresové Polsko a Chile
Alma materVilniuská univerzita
Imperátorská vilenská univerzita
Mines ParisTech
Szczuczynská piaristická kolej
Povolánívysokoškolský učitel, mineralog, geolog, báňský inženýr a meteorolog
ZaměstnavatelChilská univerzita
RodičeHippolyte Domeyko a Karolina Domeyková
PříbuzníAdam Domejko (bratr)
Funkcerektor Chilské univerzity
PodpisIgnacy Domeyko – podpis
ZnakZnak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignacy Domeyko (také Domejko; 3. července 1802, Niedżwiadka u Miru, dnes Bělorusko – 23. listopadu 1889, Santiago de Chile) byl bělorusko-chilský geolog, mineralog, cestovatel a etnograf narozený na území dnešního Běloruska.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve venkovském sídle zámožné šlechtické rodiny v obci Medvyadka, asi 60 km jihozápadně od Minsku. Po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitě ve Vilně, kde roku 1822 získal titul magistra. V mládí byl přítelem spisovatele Adama Mickiewicze, který ho ztvárnil jako Żegota v 2. části dramatu Dziady. Mickiewicz jej také uvedl do tajného spolku Filomatů (roku 1819).[1] Během vyšetřování po jeho odhalení carskými úřady byli oba několik měsíců vězněni ve Vilniusu.

V letech 1830–31 se Domeyko zúčastnil tzv. listopadového povstání proti Ruské říši. Po jeho potlačení musel odejít do exilu. V Paříži poté studoval studoval na Sorboně, Collège de France a École des Mines v Paříži, kde roku 1837 získal titul inženýra.[2]

Po studiích, roku 1838, odjel do Buenos Aires. Přešel argentinské pampy i Andy a v červnu 1838 se usídlil v Chile. Ve městě La Serena vyučoval mineralogii a chemii na lyceu. U chilských úřadů prosadil založení báňských akademií ve městech La Serena a Copiapó, střediscích těžby mědi. První z nich sám vytvořil, řídil a přednášel tam.[3] Založení druhé řídil, osobně vybral sbor učitelů, převážně Francouzů a Němců, a dohlížel na její chod. Od roku 1847 působil na univerzitě v Santiagu de Chile, kde byl v letech 1867-1883 rektorem.[2] V roce 1848 mu vláda udělila chilské občanství.[1]

Procestoval Pobřežní Kordilleru (Cordillera da Costa), hřebeny Chilsko-argentinských And i poušť Atacama. Roku 1844 žil u indiánského kmene Araukánců. Odmítal přitom, že by se vyznačovali krutostí, jak tvrdily prameny španělských conquistadorů. Vydal o kmeni i etnografickou studii.[3]

V Chile je dodnes považován za průkopníka vědy a průmyslu, vytvořil první geologickou mapu Chile (1846).[1] a rozvinul významným způsobem místní hornictví.[4] Založil zde meteorologickou stanici i etnografické muzeum.[2] Našel řadu nových nalezišť zlata i stříbra a jeden z jím popsaných minerálů (arsenid mědi) po něm rakouský mineralog Wilhelm Haidinger pojmenoval domeykit.[4] Jako rektor reformoval univerzitu v Santiagu a na základě toho jej chilská vláda pověřila též organizací celého vysokého školství.

Roku 1884 se vrátil do Evropy. Přes Paříž, Bordeaux, Varšavu a Vilnius nakonec dorazil do své vlasti. V Bělorusku strávil 2-3 roky a navštívil hroby svých rodičů (v moderním Bělorusku je po něm pojmenováno 17 obcí nebo míst). Cestoval odtud do Říma za papežem, do Paříže a do Krakova, kde mu byl ufělen čestný doktorát. V roce 1888 odcestoval zpět do Chile, ale po cestě onemocněl a záhy poté zemřel v Santiagu,[3] kde vláda na jeho počest vyhlásila den smutku a prezident ho během pohřbu označil za národního hrdinu. Nesplnilo se tak jeho přání, vyslovené v dopise Adamu Mickiewiczovi, že bych chtěl zemřít ve své vlasti jako Bělorus (умру литвином).[5]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Je po něm nazváno horské pásmo, obec v Chile (Pueblo Domeyko), několik fosilních živočichů i planetka hlavního pásu číslo 2784. V obci Medvydka bylo v místní škole zřízeno Muzeum Ignacy Domeyka. Rok 2002 byl na jeho počest prohlášen organizací UNESCO rokem Ignacy Domejka.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ignacy Domeyko na anglické Wikipedii a Ignacy Domeyko na španělské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Domejko, Ignác. Sv. 7, str. 801.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignacy Domeyko na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ignacy_Domeyko&oldid=25812621“